Digitalizace mikrokazety

Paměťovou kartu musíte doručit vlastní.

Pokud váše karta obsahuje nějaká data, pak všechna před odesláním pro jistotu zálohujte. Mohlo by se stát, že budeme muset kartu formátovat (smazat uležená data), abychom mohli na ní vůbec něco uložit.

V množství je nastaven odhad GB ze zadaného počtu nebo délky záznamu. Tento odhad je informace o velikosti dodané paměťové karty, který musí být vždy kapacitně větší.

Uvedená cena je za nastavení systému souborů na NTFS, formátování a kontrola uložených dat na paměťové kartě.

Ukládáme na paměťové karty SD, SDHC, SDXC, Micro SD, Micro SDHC, Micro SDXC, MMC, MS, M2, XD - vše s jakoukoliv kapacitou.

Paměťová karta je elektronické zařízení, sloužící k ukládání dat. Používá se v digitálních fotoaparátech, PDA, laptopech, mobilních telefonech, přehrávačích, video hrách a jiných elektronických zařízeních. Obvykle je založena na paměti typu flash EEPROM. Je to malé, kompaktní zařízení s relativně vysokou kapacitou, je odolné vůči magnetickým a elektrickým polím. Paměťové karty byly navržené jako náhrada pevného disku pro zařízení, ve kterých se disky nemohly použít (např. kvůli rozměrům nebo vibracím).

Ještě donedávna byly karty dodávány řádově v MB, dnes je jejich nejmenší kapacita 1 GB a dají se koupit karty až do 256 GB. Souvisí to s komerční úspěšností karet jako záznamového média, a tím s jejich implementací do dalších a dalších elektronických zařízení. Snaha je, aby bylo možné používat karty pro záznam obrazu (i v HD kvalitě), čímž vytlačí všechna ostatní k tomuto účelu používaná záznamová média z trhu. Je reálná možnost, že při dalším poklesu cen zaútočí i na CD a DVD média a hudba a filmy se budou distribuovat na kartách. v dnešní době se prodávají i s označením class. Toto označení znamená přenosovou rychlost. Např. class 12 má přenosovou rychlost 12 MB/s a to je dnešní maximum. Samozřejmě čím větší class-tím větší rychlost přenosu a samotného zařízení, znamená to však i vyšší cenu karty.

Secure Digital (zkratka SD) je paměťová karta používaná v přenosných zařízeních včetně digitálních fotoaparátů, přenosných počítačů a mobilních telefonů. Jako médium je použita flash paměť. SD karty byly vytvořeny na základě formátu MultiMediaCard (MMC), ale oproti tomuto staršímu formátu jsou silnější. DRM (digitální správa práv) je přítomno, ale málo se používá. SD karty mají nejčastěji rozměry 32 × 24 × 2,1 mm, ale mohou být i tenčí – 1,4 mm jako MMC karty. Limit technologie SD je 2 GiB.

SDHC (Secure Digital High Capacity) je nástupnickou technologií výroby karet SD. Mezi klíčová pozitiva se řadí především možnost výroby paměťových karet kapacit nad 2 GiB (s teoretickým maximem až 2 TiB). Naopak negativem SDHC je absence zpětné kompatibility se staršími čtečkami SD karet. Nové SD čtečky a zařízení (fotoaparáty, hudební přehrávače, telefony atd.) s podporou SDHC jsou již zpětně kompatibilní v tom smyslu, že dokáží číst/zapisovat i na všechny starší SD karty. SDHC přináší kapacitu až 32 GiB.

SDXC (Secure Digital eXtended Capacity) je již třetí vylepšenou technologií výroby karet SD. Hlavním přínosem má být výroba až 2TB karet. Úplně první kartu SDXC na světě vyrobila firma Pretec v první polovině roku 2009. Sériová výroba SDXC začala v polovině prosince 2009. V současné době se běžně prodávají SDXC karty o kapacitách 64 a 128 GiB v klasickém SD formátu, resp. 64 GiB v provedení microSD. Přenosová kapacita tohoto standardu by měla dosahovat až 2400 Mb/s. Reálně jsou dosahovány rychlosti okolo 480 Mb/s pro čtení a do 280 Mb/s pro zápis (srovnatelné s USB 2.0).

MultiMediaCard (MMC) je standard paměťové karty s technologií paměti flash. Vyvinuta byla v roce 1997 firmami Siemens AG a SanDisk. Je založena na patentu firmy Toshiba (paměť NAND), čímž je dosažena její menší velikost, než u systémů založených na pamětích NOR firmy Intel (CompactFlash). MMC je velká přibližně jako poštovní známka: 24 mm × 32 mm × 1,4 mm. MMC používá 1 bitové sériové rozhraní, novější verze používají 4 nebo dokonce 8 bitová rozhraní.

Obvykle jsou Memory Stick používány jako paměťová média pro přenosné zařízení, ve formě, která může být snadno odstraněna pro přístup pomocí osobního počítače. Například digitální fotoaparáty Sony používají Memory Stick pro ukládání obrázkových souborů. Se čtečkou paměťových karet schopných číst Memory Stick si uživatel může kopírovat snímky pořízené digitálním fotoaparátem Sony do počítače. Sony typicky zahrnuje hardware pro čtení Memory Stick karet do spotřebitelských zařízení, jako jsou digitální fotoaparáty, digitální hudební přehrávače, PDA, mobilní telefony, řada přenosných počítačů VAIO, a PlayStation Portable.

S pomocí společnosti SanDisk Sony vydala 6. února 2006 nový formát Memory Stick. Memory Stick Micro (M2) o velikosti 15×12,5×1,2 mm (zhruba čtvrt velikosti Duo) s kapacitami 64 MB, 128 MB, 256 MB, 512 MB, 1 GB, 2 GB, 4 GB, 8 GB, a 16 GB. Formát má teoretický limit 32 GB a maximální přenosovou rychlost 160 Mbit/s. Nicméně tak jako byl PRO Duo formát rozšířen přes sérii XC na Memory Stick Micro XC, byl rozšířen i formát Micro na Memory Stick Micro XC-HG a to s teoretickou maximální kapacitou 2 TB.

Zkratka xD znamená extreme Digital, neboli v překladu extrémně Digitální. xD karty se používají hlavně v digitálních fotoaparátech značek Olympus a Fujifilm, ale i v digitálních hlasových záznamnících Olympus a mp3 přehrávačích Fujifilm. Karty jsou nabízeny v kapacitách 16 MB, 32 MB, 64 MB, 128 MB, 256 MB, 512 MB, 1 GB a 2 GB. Karty bez ohledu na svůj typ a velikost mají rozměry 20 × 25 × 1,78 mm a váhu 2,8 gramů.